ŠTOLA "WNIEBOWZIĘCIE"
(NANEBEVZETÍ) - "HIMMELFAHRT"
"Himmelfahrt" ("Nanebevzetí") je od roku 1548 hlavní štolou dolu na Křížové hoře. V tomto roku několik dolů patřících různým hornickým cechům vytvořilo jeden velký důl, v němž byla ruda získávána chodbovou metodou. Štola byla využívána ještě na počátku 20. století. Později její roli převzal elektrický vláček. Dnes v trychtýři, který po ní zbyl, roste velký javor. Trychtýř sahal do úrovně "Knížecí" štoly a zabezpečoval dobré odvodnění a ventilaci spojeným důlním dílům. Byla jím na povrch vytahována ruda a spouštěny do dolu nezbytné materiály, hlavně dřevo na stavbu chodeb. V části šachty oddělené deskami se nacházel žebřík, po kterém horníci scházeli do dolu.
Ruda, hornina a voda bylo vytahována z šachty v dřevěných vědrech okovaných železnými prstenci (na vodu nahoře zúžených) nebo ve vacích z teletiny se všitou železnou obručí.
V bočních chodbách vytěžená ruda byla přenášena v dřevěných neckách a sypána na vozy v hlavní chodbě. Tyto vozy, které tlačil člověk, se posouvaly po dřevěném vedení a byl na nich převážen výkopek do šachty. Tam byl přesypán do věder nebo vaků připevněných na provaze a rumpálem byl vytahován na povrch. V dole byla ruda často dobývána na několika patrech spojených mezi sebou úklonovými štolami a podzemními šachtami.
Velkým problémem pro horníky v době ražení a dobývání šachet byla voda, která se hromadila na jejich dně. Aby byla odstraněna, musela se šachta spojit s odvodňovací štolou. Když to nebylo možné, na jejím dně byla vyhloubena jímka nazvaná žumpík. Voda z něj byla ve vacích nebo dřevěných vědrech pomocí rumpálu vytahována na povrch. Když jí bylo už hodně, byly používány pumpy poháněné ručně, ve velkých dolech koňmi nebo vodními koly. Byly nazývány "kunšty". Konstrukci takových pump používaných v 16. století představují vyobrazení níže.
V 16. století zdejší hutě spotřebovaly okolo
60 vozů dřevěného uhlí denně. Aby bylo možno tuto potřebu pokrýt, byly
vykáceny obrovské plochy bukových lesů. Na vymýcených plochách byly v
19. století vysazeny lesy smrkové.
Získávání dřevěného uhlí v milířích na obrázku ze 16. století.
(NANEBEVZETÍ) - "HIMMELFAHRT"
"Himmelfahrt" ("Nanebevzetí") je od roku 1548 hlavní štolou dolu na Křížové hoře. V tomto roku několik dolů patřících různým hornickým cechům vytvořilo jeden velký důl, v němž byla ruda získávána chodbovou metodou. Štola byla využívána ještě na počátku 20. století. Později její roli převzal elektrický vláček. Dnes v trychtýři, který po ní zbyl, roste velký javor. Trychtýř sahal do úrovně "Knížecí" štoly a zabezpečoval dobré odvodnění a ventilaci spojeným důlním dílům. Byla jím na povrch vytahována ruda a spouštěny do dolu nezbytné materiály, hlavně dřevo na stavbu chodeb. V části šachty oddělené deskami se nacházel žebřík, po kterém horníci scházeli do dolu.
Ruda, hornina a voda bylo vytahována z šachty v dřevěných vědrech okovaných železnými prstenci (na vodu nahoře zúžených) nebo ve vacích z teletiny se všitou železnou obručí.
V bočních chodbách vytěžená ruda byla přenášena v dřevěných neckách a sypána na vozy v hlavní chodbě. Tyto vozy, které tlačil člověk, se posouvaly po dřevěném vedení a byl na nich převážen výkopek do šachty. Tam byl přesypán do věder nebo vaků připevněných na provaze a rumpálem byl vytahován na povrch. V dole byla ruda často dobývána na několika patrech spojených mezi sebou úklonovými štolami a podzemními šachtami.
Velkým problémem pro horníky v době ražení a dobývání šachet byla voda, která se hromadila na jejich dně. Aby byla odstraněna, musela se šachta spojit s odvodňovací štolou. Když to nebylo možné, na jejím dně byla vyhloubena jímka nazvaná žumpík. Voda z něj byla ve vacích nebo dřevěných vědrech pomocí rumpálu vytahována na povrch. Když jí bylo už hodně, byly používány pumpy poháněné ručně, ve velkých dolech koňmi nebo vodními koly. Byly nazývány "kunšty". Konstrukci takových pump používaných v 16. století představují vyobrazení níže.
 |
V 16. století bylo v hutích
spotřebováno obrovské množství dřevěného uhlí. Bylo získáváno z
bukového dřeva. Buky jsou stromy nejlépe přizpůsobené přírodním podmínkám, které panují ve zdejších horách. Kdyby nebylo zásahů člověka, rostly by tady všude bukové lesy, stejně jako tomu bylo v 16. století. Plody buku jsou oříšky zvané bukvice, které obsahují až 48 % jedlého oleje. Jsou pochutinou pro různá zvířata. Buk volně rostoucí dosahuje výšky 40 m, průměru až 150 cm a věku až 300 let. Z jednoho hektaru osmdesátiletého bukového lesa se vytěží asi 300 m3 dřeva. Dřevo buku o žluto-červené barvě je nejvíce požíváno k výrobě nábytku, parket a na konstrukce ve stavebnictví. Používané je také na stavbu strojů a vozidel. |
Získávání dřevěného uhlí v milířích na obrázku ze 16. století.
