KŘÍŽOVÁ
HORA
Jak bylo nalezeno první zlato
Ruda, kterou z této hory těžili horníci, tvořila mnoho od sebe oddělených hnízd a žil, některé sahaly 50 m pod úroveň "Knížecí" štoly. Hodně z nich vedly na povrch zboku. V důsledku fyzikálních, chemických a biologických procesů ruda v této části ložiska podléhala rozpadu a její součásti se promíchávaly způsobem, jaký schématicky ukazuje níže umístěný nákres.
Drobné částečky rudy, spolu z ní už uvolněnými mikroskopickými částečkami zlata a roztoky soli, se vyplavovaly s dešťovou vodou dolů ze svahu. Část z nich se usadila v jeho prohlubních a zbytek v písku na dně potoka a vytvořila tzv. "druhotná ložiska". Pohyb vody způsoboval další rozdrobení částek rudy a třídění jejích částí podle specifické váhy. Tímto způsobem se částečky zlata ukládaly v jednom místě a takto nahromaděné tvořili již pouhým okem viditelné plátky a hrudky. První hledači zlata ho nalezli ve Zlatém potoku před více jak tisíci lety. Ke změnám docházelo také v rudné žíle nacházející se bezprostředně pod zvětralou horninou. Vznikající pod ní roztoky soli spolu s částečkami zlata putovaly hlouběji do ložiska. Pod hladinou podzemní vody tvoří tyto vrstvy obohacenou rudu zvanou "cementační". Nad ní se nachází vrstva okysličené rudy, která obsahuje hydratované kysličníky železa a tvoří "červenou čepici", již lze snadno nalézt. Když pod ní horníci kopali, narazili na tu část žíly, která obsahovala nejvíce zlata. Zlato nacházející se v této vrstvě bylo snadnější získat metalurgickými metodami, než z níže položené rudy, která byla nezměněna.
--- zoom ---
Pásmo Zlatých hor, na jehož území se nacházíme, je součástí Sněžnického vlastivědného parku o rozloze 28 000 hektarů. Zahrnuje masív Sněžníku a také Bialské hory. Flóra a fauna parku se vyznačuje nezvyklým bohatstvím. Žije tu mnoho sudetských, karpatských a také mezoalpských druhů. Nejcennější jsou endemity relikty bezobratlých, zvlášť představitelé jeskynní fauny. V horských řekách žijí pstruzi říční, mihule potoční a vranky. Na horských svazích se vyskytuje zmije obecná, užovka obojková, slepýši a užovka hladká. Ze zde žijících ptáků je třeba jmenovat: čápa černého, jestřábka, tetřeva, tetřeva hlušce, výra, datlíka tříprstého, sojku, čečetku a skorce vodního. Ze savců to jsou jeleni, srny, divoká prasata, jezevci, zajíci, lišky a hranostajové a velké množství druhů netopýrů a hlodavců jako: plch velký, plšík lískový a plch lesní.
BÍLÁ VODA
Na vyvýšenině na protější straně údolí se v 16. století nacházela osada Wysoka. Později se její obyvatelé přestěhovali do Bílé Vody, která ležela něco dál od hranice. Přes Bílou Vodu vedla nejkratší cesta ze Złotého Stoku do města Ladek Zdroj. Bílá Voda se stala známou v době vzniku piaristické akademie založené v roce 1732, která byla největší ve Slezsku a na Moravě. Působil zde vynikající hudební skladatel a pedagog Antonín Brossmann. Do objektů bývalé akademie byly po roce 1950 převezeny řádové sestry z různých řádů Československa. Na zdejším vesnickém hřbitově odpočívá okolo 700 řádových sester. V roce 1854 princezna Marianna Orańska koupila v Bílé Vodě zámeček, v němž bydlela několik let. Dohlížela z něj na stavbu zámku v Kamieńci. Často pobývala ve Złotém Stoku. V dosud zachovaném zámečku se dnes nachází psychiatrická léčebna.
KAPLICA ŚWIĘTEJ ANNY
Název Křížové hory je spojen s prací horníků. Byl na ní postaven kříž, pod nímž se horníci modlili za šťastný návrat z dolů. Byli zde také další kříže. Ty připomínali horníky, kteří zůstali pod zemí navždy, zasypaní v chodbách a šachtách. V roce 1731 zde majitel kamenolomu S. Kachler vybudoval kapličku zasvěcenou sv. Anně. Později k ní byl přistavěn přístavek, v němž přebýval poustevník, a kolem vrcholu vznikla křížová cesta. Poustevníci se starali o kapličku, Křížovou cestu i poutníky. Kaplička s malým zvonem, která byla přestavěna v roce 1836, se dochovala do roku 1953. Její podoba je vidět na níže umístěných reprodukcích starých pohlednic. Nad vstupem do kapličky se nacházel nápis: "Venite adoremus" (Pojďte, klanějme se mu) a nad ním "Levati oculos meos in montes" (Obracím své oči vzhůru). Vedle stojí obětní kříž s názvem zakladatele. Posledním poustevníkem byl františkán terciář Robert Domsch. Prostředky získával vyřezáváním betlémů a sakrálních ozdob, živil se chlebem a lesními výhonky, pil dešťovou vodu. V roce 1946 byl vystěhován do Německa. Chybějící péče a kamenolom, který byl na tomto svahu uveden do provozu, měly vliv na zničení kostelíku a poustevny. V současnosti se začal o toto místo starat a zrestauroval Křížovou cestu Kazimierz Mitusiński.
Jak bylo nalezeno první zlato
Ruda, kterou z této hory těžili horníci, tvořila mnoho od sebe oddělených hnízd a žil, některé sahaly 50 m pod úroveň "Knížecí" štoly. Hodně z nich vedly na povrch zboku. V důsledku fyzikálních, chemických a biologických procesů ruda v této části ložiska podléhala rozpadu a její součásti se promíchávaly způsobem, jaký schématicky ukazuje níže umístěný nákres.
Drobné částečky rudy, spolu z ní už uvolněnými mikroskopickými částečkami zlata a roztoky soli, se vyplavovaly s dešťovou vodou dolů ze svahu. Část z nich se usadila v jeho prohlubních a zbytek v písku na dně potoka a vytvořila tzv. "druhotná ložiska". Pohyb vody způsoboval další rozdrobení částek rudy a třídění jejích částí podle specifické váhy. Tímto způsobem se částečky zlata ukládaly v jednom místě a takto nahromaděné tvořili již pouhým okem viditelné plátky a hrudky. První hledači zlata ho nalezli ve Zlatém potoku před více jak tisíci lety. Ke změnám docházelo také v rudné žíle nacházející se bezprostředně pod zvětralou horninou. Vznikající pod ní roztoky soli spolu s částečkami zlata putovaly hlouběji do ložiska. Pod hladinou podzemní vody tvoří tyto vrstvy obohacenou rudu zvanou "cementační". Nad ní se nachází vrstva okysličené rudy, která obsahuje hydratované kysličníky železa a tvoří "červenou čepici", již lze snadno nalézt. Když pod ní horníci kopali, narazili na tu část žíly, která obsahovala nejvíce zlata. Zlato nacházející se v této vrstvě bylo snadnější získat metalurgickými metodami, než z níže položené rudy, která byla nezměněna.
--- zoom ---
Pásmo Zlatých hor, na jehož území se nacházíme, je součástí Sněžnického vlastivědného parku o rozloze 28 000 hektarů. Zahrnuje masív Sněžníku a také Bialské hory. Flóra a fauna parku se vyznačuje nezvyklým bohatstvím. Žije tu mnoho sudetských, karpatských a také mezoalpských druhů. Nejcennější jsou endemity relikty bezobratlých, zvlášť představitelé jeskynní fauny. V horských řekách žijí pstruzi říční, mihule potoční a vranky. Na horských svazích se vyskytuje zmije obecná, užovka obojková, slepýši a užovka hladká. Ze zde žijících ptáků je třeba jmenovat: čápa černého, jestřábka, tetřeva, tetřeva hlušce, výra, datlíka tříprstého, sojku, čečetku a skorce vodního. Ze savců to jsou jeleni, srny, divoká prasata, jezevci, zajíci, lišky a hranostajové a velké množství druhů netopýrů a hlodavců jako: plch velký, plšík lískový a plch lesní.
BÍLÁ VODA
Na vyvýšenině na protější straně údolí se v 16. století nacházela osada Wysoka. Později se její obyvatelé přestěhovali do Bílé Vody, která ležela něco dál od hranice. Přes Bílou Vodu vedla nejkratší cesta ze Złotého Stoku do města Ladek Zdroj. Bílá Voda se stala známou v době vzniku piaristické akademie založené v roce 1732, která byla největší ve Slezsku a na Moravě. Působil zde vynikající hudební skladatel a pedagog Antonín Brossmann. Do objektů bývalé akademie byly po roce 1950 převezeny řádové sestry z různých řádů Československa. Na zdejším vesnickém hřbitově odpočívá okolo 700 řádových sester. V roce 1854 princezna Marianna Orańska koupila v Bílé Vodě zámeček, v němž bydlela několik let. Dohlížela z něj na stavbu zámku v Kamieńci. Často pobývala ve Złotém Stoku. V dosud zachovaném zámečku se dnes nachází psychiatrická léčebna.
KAPLICA ŚWIĘTEJ ANNY
Název Křížové hory je spojen s prací horníků. Byl na ní postaven kříž, pod nímž se horníci modlili za šťastný návrat z dolů. Byli zde také další kříže. Ty připomínali horníky, kteří zůstali pod zemí navždy, zasypaní v chodbách a šachtách. V roce 1731 zde majitel kamenolomu S. Kachler vybudoval kapličku zasvěcenou sv. Anně. Později k ní byl přistavěn přístavek, v němž přebýval poustevník, a kolem vrcholu vznikla křížová cesta. Poustevníci se starali o kapličku, Křížovou cestu i poutníky. Kaplička s malým zvonem, která byla přestavěna v roce 1836, se dochovala do roku 1953. Její podoba je vidět na níže umístěných reprodukcích starých pohlednic. Nad vstupem do kapličky se nacházel nápis: "Venite adoremus" (Pojďte, klanějme se mu) a nad ním "Levati oculos meos in montes" (Obracím své oči vzhůru). Vedle stojí obětní kříž s názvem zakladatele. Posledním poustevníkem byl františkán terciář Robert Domsch. Prostředky získával vyřezáváním betlémů a sakrálních ozdob, živil se chlebem a lesními výhonky, pil dešťovou vodu. V roce 1946 byl vystěhován do Německa. Chybějící péče a kamenolom, který byl na tomto svahu uveden do provozu, měly vliv na zničení kostelíku a poustevny. V současnosti se začal o toto místo starat a zrestauroval Křížovou cestu Kazimierz Mitusiński.
