Na tomto svahu Křížové hory byla ruda těžena technikou mnoha šachet. V 15. a 16. století zde existovaly desítky mělkých šachet. Byly hloubeny po částech, podle platného Horního řádu. Patřily různým majitelů dolů nebo hornickým cechům a většina byla navíc samostatnými doly.

zoom
Plán rozmístění pozůstatků po šachtách a haldách.

Štoly byly hloubeny také v ložisku ve snaze dostat se k jeho spodní hranici. Nebyla většinou překročena hloubka 20 m, protože do hlubší štoly bylo těžké dostat vzduch pro pracující horníky. Těžší bylo také odebrat vodu, která se shromažďovala na jejím dně.

Na dně šachty, podél ložiska rudy, byly raženy krátké chodby. Následně byla skála dobývána stupňovito-stropní technikou, při níž se kousky rudy vylamovaly od vrchu.

Z výkopku byly vybírány kameny bohaté na zlatonosné horniny, a zbytek se ponechal v důlním díle. Tímto způsobem se důlní dílo stupňovitě přemisťovalo ve směru k povrchu.

Výkopek byl přenášen v dřevěných neckách do šachty a ve vědrech nebo kožených vacích vytahován rumpálem na povrch. Po zasypání opuštěného důlního díla vznikl v jeho místě hluboký trychtýř, jakých jsou na tomto úbočí desítky.



Schéma výkopku rudy získaného z povrchu mělkou šachtou.

V 16. století horníci pracovali v dolech, podle řádu a zvyklostí, na jedné směně přes sedm hodin. První směna začínala ve 4 hodiny ráno a končila v 11 hodin.

Horníci na druhé směně začínali práci ve 12 hodin a pracovali do 19. hodiny. Na třetí směně se pracovalo jen v nutném případě. Často, aby si více vydělali, pracovali horníci dvě směny po sobě.

Pracovní volno měli horníci o všech sobotách, nedělích a svátcích. Svátků bylo v 16. století okolo šedesáti.

Konec každé směny oznamoval důlní zvon. Jeho vyzvánění svolávalo do práce horníky následující směny. Horníky, kteří se nacházeli pod zemí a zvon neslyšeli, o konci směny uvědomil štajgr tím, že mlátil kladivem na výztuž šachty.




Tak vypadalo v 16. století úbočí hory, na němž se vedle sebe nacházelo mnoho těžebních šachet.