DŮL "REICHER TROST"
"BOHATÉ POTĚŠENÍ"
V roce 1961 umlkla poslední zařízení dolu a dnes po něm zůstaly jen zbytky základů. Tímto způsobem byla ukončena téměř 650 let trvající hornická činnost v tomto údolí. Do úplného konce, více jak 250 let, byla funkční šachta "Jan", jejíž pozůstatky můžeme ještě vidět. Byla vybudována na počátku 19. století v dole "Reicher Trost". V tom čase měl název "Reden". Tento důl existoval již v první polovině 16. století. Byla v něm tehdy dobývána ruda v hloubce až 100 m. V 18. století zde byl vybudován žentourem poháněný "kunšt", sloužící k odčerpání vody. Díky tomu bylo možné dobývat rudu pod úrovní odvodňovací štoly "Emanuela". Na počátku 20. století dosahovala nejhlubší štola tohoto dolu hloubky 300 m (téměř 200 m pod úrovní štoly "Emanuela"). Bylo to možné díky tomu, že v dole byly používány parní pumpy a později pumpy elektrické.
--- zoom
--- Plán báňských děl vedených v tomto místě (na 11-ti úrovních).
--- zoom
---
Snímek zastavění tohoto dolu z roku 1933 a dřívější Lohmannova kresba.
Většina hutí, v nichž bylo taveno zlato z rudy vytěžené z tohoto údolí, se nacházela v 16. století na území dnešních Zakładów Tworzyw a Farb. Tam byly později také vybudovány hutě arseniku. Ruda z šachet byla do hutí dopravována přes město koňskými povozy. Trvalo to až do roku 1922, kdy do dolu "Reicher Trost" byla proražena štola "Gertruda" (o délce 1200 m). Z ní se vyvážel výkopek elektrickým vláčkem přímo do čelisťového drtiče, který se nacházel v budově u východu Zlaté rokle (vedle současného "Dolu zlata").
Na snímcích z roku 1933: horníci hloubí do skály otvor pro výbušniny a sypou rudu do vagónků elektrického vláčku.
"BOHATÉ POTĚŠENÍ"
V roce 1961 umlkla poslední zařízení dolu a dnes po něm zůstaly jen zbytky základů. Tímto způsobem byla ukončena téměř 650 let trvající hornická činnost v tomto údolí. Do úplného konce, více jak 250 let, byla funkční šachta "Jan", jejíž pozůstatky můžeme ještě vidět. Byla vybudována na počátku 19. století v dole "Reicher Trost". V tom čase měl název "Reden". Tento důl existoval již v první polovině 16. století. Byla v něm tehdy dobývána ruda v hloubce až 100 m. V 18. století zde byl vybudován žentourem poháněný "kunšt", sloužící k odčerpání vody. Díky tomu bylo možné dobývat rudu pod úrovní odvodňovací štoly "Emanuela". Na počátku 20. století dosahovala nejhlubší štola tohoto dolu hloubky 300 m (téměř 200 m pod úrovní štoly "Emanuela"). Bylo to možné díky tomu, že v dole byly používány parní pumpy a později pumpy elektrické.
 |
|
Snímek zastavění tohoto dolu z roku 1933 a dřívější Lohmannova kresba.
Většina hutí, v nichž bylo taveno zlato z rudy vytěžené z tohoto údolí, se nacházela v 16. století na území dnešních Zakładów Tworzyw a Farb. Tam byly později také vybudovány hutě arseniku. Ruda z šachet byla do hutí dopravována přes město koňskými povozy. Trvalo to až do roku 1922, kdy do dolu "Reicher Trost" byla proražena štola "Gertruda" (o délce 1200 m). Z ní se vyvážel výkopek elektrickým vláčkem přímo do čelisťového drtiče, který se nacházel v budově u východu Zlaté rokle (vedle současného "Dolu zlata").
Na snímcích z roku 1933: horníci hloubí do skály otvor pro výbušniny a sypou rudu do vagónků elektrického vláčku.
 Slavnost u příležitosti zprovoznění elektrického vláčku v roce 1921 za přítomnosti majitele dolu Wilhelma Güttlera. |
 Elektrický vláček naložený rudou u východu šachty "Gertruda". |
 Elektrický vláček odvážející v drtičích rozdrcenou rudu. |
