"GOLDEN ESEL" - "ZLATÝ
OSEL"
Ložisko "Zlatého Osla", nad kterým se nyní nacházíme, bylo nejznámějším ložiskem zlatonosné rudy ve Slezsku. Z rudy vytěžené z tohoto ložiska bylo získáno během sedmi století několik tun zlata a několik desítek tisíc tun arseniku. V 16. století ruda obsahovala na tunu více jak 15 g zlata a v 50. letech 20. století okolo 3 g zlata a kolem 4 % arzenu. Rozsah ložiska, jehož část zde ústí na povrch země, a jeho příčné řezy jsou vidět na níže umístěných obrázcích. Pochází z dokumentace provedené v roce 1954 geologem dolu, Leszkem Bałdysem. Ložisko mělo dosah ještě o 200 m dál (nevycházelo již na zemský povrch) ve směru Białej Góry. V jeho nejhlubší části pronikalo do úrovně 200 m, čili asi o 290 m níž od místa, kde se nacházíme. Hora Haniak se nachází na území obce Mąkolno, která od roku 1248 patřila Řádu cisterciánů v Kamieńci. To oni objevili ložisko a od roku 1273 z něj těžili zlato. V 16. století horníci zjistili, že ložisko ležící nad úrovní štoly "Emanuela", je na rudu nejbohatší. Do nejhlouběji ležících vrstev rudy se dostali teprve na počátku 20. století. Vraceli se také mnohokrát do starých důlních děl a těžili z nich čím dál tím víc chudší rudu. Naposledy do nich vstoupili na počátku 50. let 20. století a těžili zde až do likvidace dolu v roce 1961. V chodbách z 16. století občas nalezli hornické nářadí ukázané výše.
EKOLOGICKÝ PŘÍNOS "VSTAVAČOVÁ
HALDA"
Ekologickým přínosem jsou chráněné zbytky ekosystémů, které jsou významné pro zachování biologické různorodosti. Ochrana těchto ekosystémů je prováděna v souladu se zákonem o ochraně přírody. Nacházíme se na haldách vzniklých v důsledku více jak 650 let trvající hornické činnosti. Obsahují odpady jalových hornin a chudé rudy vytěžené z dolů. Jejich struktura, mineralogické složení a chemické procesy, ke kterým v nich stále dochází, vytváří specifické podmínky pro pestrou skladbu fauny a flory. Je značně odlišná od té, která se vyskytuje v přirozených podmínkách této části Sudet. Území haldy zvané "Vstavačová" podléhá ochraně přírody, protože se zde roste vstavač mužský a takové druhy chráněných rostlin jako: krušina olšová , břečťan popínavý, pupava bezlodyžná, zeměžluč lékařská, hořec nahořklý, kruštík širolistý, hvozdík kropenatý a lilie zlatohlávek. Vyskytuje se zde také mnoho druhů chráněných živočichů, například ještěrka obecná, rosnička zelená a zmije obecná. Na této haldě žije až 39 druhů pavouků, z toho osm je na území Sudet nových a čtyři z nich jsou druhy, které ve v Polsku vyskytují jen velmi vzácně.
Ložisko "Zlatého Osla", nad kterým se nyní nacházíme, bylo nejznámějším ložiskem zlatonosné rudy ve Slezsku. Z rudy vytěžené z tohoto ložiska bylo získáno během sedmi století několik tun zlata a několik desítek tisíc tun arseniku. V 16. století ruda obsahovala na tunu více jak 15 g zlata a v 50. letech 20. století okolo 3 g zlata a kolem 4 % arzenu. Rozsah ložiska, jehož část zde ústí na povrch země, a jeho příčné řezy jsou vidět na níže umístěných obrázcích. Pochází z dokumentace provedené v roce 1954 geologem dolu, Leszkem Bałdysem. Ložisko mělo dosah ještě o 200 m dál (nevycházelo již na zemský povrch) ve směru Białej Góry. V jeho nejhlubší části pronikalo do úrovně 200 m, čili asi o 290 m níž od místa, kde se nacházíme. Hora Haniak se nachází na území obce Mąkolno, která od roku 1248 patřila Řádu cisterciánů v Kamieńci. To oni objevili ložisko a od roku 1273 z něj těžili zlato. V 16. století horníci zjistili, že ložisko ležící nad úrovní štoly "Emanuela", je na rudu nejbohatší. Do nejhlouběji ležících vrstev rudy se dostali teprve na počátku 20. století. Vraceli se také mnohokrát do starých důlních děl a těžili z nich čím dál tím víc chudší rudu. Naposledy do nich vstoupili na počátku 50. let 20. století a těžili zde až do likvidace dolu v roce 1961. V chodbách z 16. století občas nalezli hornické nářadí ukázané výše.
 --- zoom --- 
--- zoom --- |
ŠTOLA
EMANAUELA Je to nejstarší štola ve Złotém Stoku. Ražena začala být do kompaktní skály v roce 1506. Nazývala se v té době "Tiefestolle" (Jedovatá). Okolo roku 1530 dosahovala k hlavní šachtě ležící na ložisku "Zlatého osla". Byla tehdy dlouhá přibližně 900 m. Nejznámější důl na tomto ložisku "Zlatý osel", hluboký 70 m, v roce 1565 zavalil a pohřbil 59 horníků. V druhé polovině 18. století byla štola prodloužena do dolu "Reicher Trost" a byla pojmenována "Emanuela". Později byla prodlužována ještě o 140 m. Dosáhla tehdy délky 1 340 m. Na konci 19. století v ní byl nainstalován ventilátor poháněný parním strojem a později elektrickým motorem. Funkci hlavní odvodňovací a větrací štoly plnila až do roku 1918, kdy tuto roli převzala štola "Gertruda". Štola je úzká a velmi klikatá, zejména v první části. Na jejích stěnách jsou vidět stopy po ručním ražení. |
Ekologickým přínosem jsou chráněné zbytky ekosystémů, které jsou významné pro zachování biologické různorodosti. Ochrana těchto ekosystémů je prováděna v souladu se zákonem o ochraně přírody. Nacházíme se na haldách vzniklých v důsledku více jak 650 let trvající hornické činnosti. Obsahují odpady jalových hornin a chudé rudy vytěžené z dolů. Jejich struktura, mineralogické složení a chemické procesy, ke kterým v nich stále dochází, vytváří specifické podmínky pro pestrou skladbu fauny a flory. Je značně odlišná od té, která se vyskytuje v přirozených podmínkách této části Sudet. Území haldy zvané "Vstavačová" podléhá ochraně přírody, protože se zde roste vstavač mužský a takové druhy chráněných rostlin jako: krušina olšová , břečťan popínavý, pupava bezlodyžná, zeměžluč lékařská, hořec nahořklý, kruštík širolistý, hvozdík kropenatý a lilie zlatohlávek. Vyskytuje se zde také mnoho druhů chráněných živočichů, například ještěrka obecná, rosnička zelená a zmije obecná. Na této haldě žije až 39 druhů pavouků, z toho osm je na území Sudet nových a čtyři z nich jsou druhy, které ve v Polsku vyskytují jen velmi vzácně.
